Zásady protahování svalů | úvodní 1.část

Dbáme na to, aby poloha ve které provádíme jednotlivé cviky byla stabilní a pohodlná. Čím větší je aktivita svalů potřebná pro udržení pozice, tím se zvyšuje riziko případného úrazu, nebo hrozí přesunutí napětí i do vlastních protahovaných svalů. To má za následek, že svaly, které by měly při protažení relaxovat jsou aktivní a tím pádem přetížené.

Častým cvikem, kde se setkáváme s tímto problémem u běžců, je protahování svalů zadní strany stehen ve stoji pohybem trupu do hlubokého předklonu, nebo jednostranně při přednožení jedné nohy a opřením např. o zídku (zábradlí) a předklonem k přednožené noze. U obou poloh doporučuji zajistit stabilitu tím, že se přidržíme rukou o nějakou oporu.

Cviky provádíme tak, aby míra protažení byla neustále pod volní (vědomou) kontrolou – tedy v každém momentě regulovatelná. Zamezíme nebezpečí zranění z nadměrného protažení – proto jsou nevhodné švihové pohyby, u kterých se pohyb do značné míry uskutečňuje působením setrvačnosti.

Protažení nesmí být bolestivé.

Aby strečink byl efektní a splnil to, co od něj očekáváme, tak je ideální každý cvik protažení opakovat nejméně třikrát.

Zároveň bychom si měli pamatovat, že protahovat svaly bychom měli pouze prohřáté, přitom pravidelně a zhluboka dýchat. Je lepší o 10 minut zkrátit běh a o těch ušetřených 10 minut provádět strečink, než skončit trénink bez strečinku!

Mgr. Tereza Dvořáková
běh, běžecká obuv, odborné poradenství a prodej - sportsite.cz